Srpen 2013

Ví/ýřivka

29. srpna 2013 v 0:05 Vtipy - všehochuť
Inspirace Včelkou a odkazem, který mi poslala pod minulým článkem! :-D

Mějte se krásně! :*

H.


Pardubická vinařská noc

26. srpna 2013 v 0:05 Mimo mísu
23. srpna proběhla v Pardubicích vinařská noc, která byla součástí 16. ročníku pardubického festivalu vína. Zúčastnily jsme se jí s mamkou a přestože jsem fotek nepořídila tolik, jako na Zelené hoře, připravila jsem pro Vás alespoň nový tématický vtip :) Přiznám se, že jsem fotila jenom "v klidových fázích," ráda bych Vám sice nafotila stánky s vínem, koncerty a tak podobně, ale byla tam strašná kvanta lidí a upřímně se mi vůbec nechtělo vyndávat z kabelky foťák či mobil, ale něco jsem přece zachytila.

Přiznám se, že na víno moc nejsem, a ani Brno mi k tomu zatím nedopomohlo :-D Moc se mi tam ale líbilo, vynikající višňový burčák a Pálava jenom lítaly a domů jsme si odnesly dva sýry, tvarohovo-borůvkový frgál a ještě nějaké koláčky a něco málo taky v těch lahvích, že :-D Další den jsem strávila u kamarádky na kolaudační párty, takže berte tento článek vlastně taky jako takovou malou oslavu toho, že jsem tento víkend vůbec přežila! :-D Doufám, že se Vám fotky a vtípek budou líbit :)

Krásný začátek týdne!

Hanka


Můj zaručeně nejlepší letní botařský úlovek - dárek k svátku! :-D Už pomalu nenosím jiné a štve mě, že se blíží chladnější dny...



Před odchodem :)


A slíbený vtip:


Zelená Hora

18. srpna 2013 v 21:00 Mimo mísu
Milí čtenáři blogu,

Nevím, zda jste někdo postřehl, že tu v poslední době ubylo příspěvků, budu tajně doufat, že si někdo všiml :D Není to tím, že bych snad měla málo času na tvoření nových vtípků, ale protože zrovna prožívám dost pitomé a neveselé léto, jehož způsob se mi zdá více než nešťastný, rozhozená vynervovaná hlava mi nějak nenosí nové nápady… Navíc opět chystám nějaké karikatury na výstavu do Košic a jejich zadání není vůbec tak snadné jako byl minulý mistr Karel Gott, takže se většinu času stejně plácám v nich…:D Ale nechci Vás tady zatěžovat důvody, proč již nepřidávám nové vtípky tak často, protože jsem si vždycky přála vést tento blog jako studnu dobré nálady a legrace, a tak si to jako jeho autorka nehodlám pohnojit :-D Co se týče obcházení Vašich (vybraných) blogů, tak vězte, že k Vám alespoň jednou týdně zavítám, jenom nezanechám komentář, protože mi to fakt nemyslí. Tenhle krkolomný úvod je ostatně důkaz s velkým D, že si nevymýšlím :D Ale snahu jsem fakt měla! :D

Protože jsem déle mlčela, tak jsem se rozhodla vytvořit pro Vás další delší fotoreportáž, jako byly Dny poezie či poměrně nedávná výstava motýlů, a tentokrát z prázdninové návštěvy Zelené hory ve Žďáru nad Sázavou. Tam jsem zavítala se svým strýcem a dědou s tím, že už je hodně starý, bude mu brzy 86 let a už je to na něm bohužel velmi znát…Ale chtěli jsme ho ještě vytáhnout na nějaký výlet, aby jenom nedřepěl doma, přestože to díky jeho společnosti nebylo tolik oddychové a poklidné.

Do Žďáru jsme se dostali pohodlně vlakem z Pardubic do Kolína, kde jsme přestoupili na vlak rovnou na místo. Před nádražím jsme pak nasedli na autobus, který nás během asi 20ti minut pohodlně dovezl až těsně pod kostel na Zelené hoře, takže paráda. Obyčejně bychom to já jenom se strejdou šli asi pěšky, ale s dědou, který chodí už jenom o holi a ještě špatně, a je prakticky slepý, jistě chápete, že to nebylo možné. Ale alespoň jsme ušetřili mnoho času a mohli si vychutnat skvělý oběd v příjemné restauraci Táferně, od které je to na Zelenou horu jenom kousíček. Jídlo nám všem moc chutnalo, a zatímco na nás děda zde čekal, spáchali jsme se strejdou výstup na ono samotné magické místo. Celkem nám to trvalo něco přes půl hodiny, a to jsme si místo stihli ještě v klidu prohlédnout, takže vidíte, že to není nijak daleko :-)

Kdysi jsem tohle místo už navštívila se základní školou v rámci jednodenního výletu; vzpomínám, že jsme se koupali v rybníku, který je hned dole. To jsme tedy tentokrát neuskutečnili, ale kdybychom měli více času, tak věřte, že tam zapadneme okamžitě, neboť venku bylo něco přes třicet stupňů. Ostatně si myslím, že to vedro na fotkách prostě poznáte! :D Plavci na rybníku ostatně byli k vidění v dálce.



Splav pod námi...


A také si pamatuji, že mi tyhle široké a strmé schody přišly strašné, ale to bylo asi vlivem celodenního chození :-D Jsem o nějakých deset let starší a vyskákala jsem je jako rybička, takže žádná hrůza se nekonala, byť jsem s tím doma předem plašila :D








Dá se jít i po stezce, v pozadí je vidět věž místního zámku, kam jste bohužel nestihli zajít.




Moc se mi zalíbilo klepátko - nebo klika? Jak to nazvat? No, tak raději vložím rovnou tu fotku :D


Nějaká informační tabule…Chtěla jsem Vám zachytit nějaké Info, kdybyste se tam také rozhodli zajet, ale všechno se přečíst nedá, no, bohužel, ale tak aspoň něco :-))



A také naučná stezka. Tu mám jenom malinkou, to bylo bez šance, holt tam teď musíte zajet, jestli o ní chcete něco vědět :-P


Pak už jsme prošli hlavní branou, kde jsme spatřili kostel samotný a přilehlý hřbitov. Všimněte si, že vedro bylo takové, že další návštěvnice vyrazila jenom v tílku a spodním dílu plavek J No, já bych si to asi k téhle významné kulturní památce asi neoblékla, ale zase je fakt, že kromě mě a strýce už tam byli asi jenom další dva lidi, tak vlastně, proč ne...


Dále nějaké fotky horkým sluncem zalitého kostela a procházky podél:












Pohled z jiné strany kostela na Z. hoře...


A následovala cesta zpátky:






Ještě přehled o čase :-D


Vyzvedli jsme dědu dole v restauraci a pomalu se odebrali na cestu na autobus na nádraží a pak domů. Měli jsme ještě nějaký čas, tak jsme fotili a krmili kachny krajícem chleba, který jsem sebrala z ošatky v restauraci, děda ji dostal k utopenci :D Ale tak snad to nikoho nepobouří :D Kachny krmím hrozně ráda, v Pardubicích s oblibou cestou na koupaliště nebo do města drobím starší pečivo z mostu do Chrudimky a ony jich vždycky přiletí až z dálky hrozné desítky, kolikrát i lysky a káčátka (zrovna předevčírem! Ještě nějaká opožděná miminka) a je vážně podívaná. Hrozně mě to baví a na konci vždycky vzdychám, že se nedostalo na všechny ty haldy kachen :D Asi si myslíte, že jsem cvok, že jsem horší než důchodci na lavičce v parku, ale mně to fakt děsně baví i uklidňuje (a taky tam mají fajn zmrzlinu.) Žďárské kachny byly poměrně vypasené, takže se jim asi daří dobře a bylo jich méně, tak jsem byla ráda, že to nebyla taková bitva o chleba jako v Pardubicích :D

Co Vám to připomíná? No přece:


Snímky jsou z mostu přes Stržský potok a naproti je druhý most, ten se sochami, který se mi děsně líbí! Vždycky, když přes něj jedeme autem z Brna nebo do něj, tak si ho prohlížím. Na Štědrý den jsme cestovali skrz Žďár kolem půlnoci, všude byla tma, sníh, most byl osvětlený a obyvatelé města se přes něj šinuli na Půlnoční, no byla to vážně krása! Děda most sice pořádně neviděl, ale jakožto bývalý myslivec (podle něj teda ještě stávající) ho přítomnost kachen a jejich kvačení vážně rozšťastnila J Usmíval se a taky drobil o sto šest. Ve vodě pak dokonce strejda zahlédl okouna, toho se mi bohužel zvěčnit nepovedlo, ale mám pro Vás dědu a kačeny :D





Poslední fotka cestou na autobus.


A aby to bylo úplné, ještě přidávám nějaké Info o Zelené hoře, jinak najdete další ještě v odkazu ve druhém odstavci tohoto článku, zdroj je Wikipedie.

Tak si myslím, že se to nakonec docela vydařilo - ta kompenzace za delší prodlevy tady na blogu. Fotek je habaděj, informací myslím taky dost a věřím, že by článek někomu mohl klidně posloužit jako tip na výlet J Na závěr přidávám starý vtípek o Zelené hoře, aneb jak jsem si ji představovala jako malá :D


A co Vy? Také jste tohle zajímavé místo navštívili, nebo Vás k tomu článek přesvědčil? :) Slibovaná brněnská kostnice to sice není, ale té se snad také brzy dočkáte a doufám, že se Vám Zelená hora líbila také.

Krásný srpen!

Háňa