Prosinec 2012

Krásný rok 2013

31. prosince 2012 v 0:06 Mimo mísu
Milí čtenáři,
přeji Vám vše nejlepší do Nového roku, mnoho lásky, štěstí, spokojenosti, a taky toho zdraví - aby pro Vás ta třináctka byla jen a jen šťastná!
Děkuji Vám za přízeň, kterou můj blog oblažujete, zachovejte mu svou přízeň i nadále - bude se snažit, aby dál hýřil kresleným humorem, a nejen jím, no prostě šířil veskrze pozitivní náladu, již budeme nepochybně stále potřebovat.
Přeji Vám, abyste si na konci příštího roku, roku 2013, mohli sami pro sebe říci, že byl KRÁSNÝ! Ať už to bude myšleno jakkoli!

Vaše

HK





Masáž

27. prosince 2012 v 12:01 Vtipy - všehochuť
Tak konečně trochu nevánočně - i když, třeba jste někdo dostal od Ježíška poukázku na masáž! :D


Veselé Vánoce!

24. prosince 2012 v 0:06 Vtipy - všehochuť
Moji milí přátelé čtenáři,
stejně jako loni Vám i dnes přednastaveně přeji ty nejkrásnější Vánoce. Abyste je prožili tak, jak byste rádi, v kruhu rodinném či s přáteli, aby Vám Ježíšek třeba i přinesl něco, co jste si přáli, ale pamatujte, že svátky jsou hlavně o pohodě, nostalgii a očekávání božího narození. Takže až začnete mlátit pánvičkou do sporáku, že se Vám ten kapr připaluje, nebo že už zase nesvítí svíčky na stromek, tak se zastavte, jdetě se projít po městě a koukejte lidem do oken, jak jim svítí stormečky, nebo si nalaďte něco pěkného v rádiu. Já se zaručeně rožčilovat budu, jelikož toho bude mít zase nad hlavu, ale na tu štědrovečerní procházku, byť třeba krátkou, vyrazit zkusím.
Loni jste tu měli Mammův recept, letos to budou dva vánoční vtipy.
Budu ráda, když i mezi svátky najdete čas a zastavíte se u mně, no a když ne, tak se nezblázním :D Ne, vážně, hlavně si to vychutnejte ve vší pohodě a parádě a ať Vám nezaskočí kůstka z kapra! :)

Děkuji, že jste se mnou na blogu vydrželi! :D

H.




Zimní slunovrat nebo obávaný konec světa?

21. prosince 2012 v 6:45 Vtipy - všehochuť
Milí přátelé, on je kromě konce světa dneska i zimní slunovrat, a jelikož na konec světa nevěřím, zásoby balené vody a toaletního papíru doma nevedu, na to mám moc malý byt, a vůbec - není to pro mne téma číslo jedna, nemohla jsem se rozhodnout. V důsledku toho mám pro Vás dnes rovnou dva vtipy - jeden zimně slunovratní a druhý, jak jinak než koncesvětový. Přeji Vám, aby se ten dnešní neobyčejný den vydařil, a jeho konec přinesl minimálně další pohodovou adventní sobotu!

Haňa




Kofola mánie

20. prosince 2012 v 8:54 Mimo mísu
Možná to už někdo víte, ale jsem hrozný blázen do Kofoly a každým rokem mne pravidelně zachvátí "Kofola mánie" při limitovaných vánočních edicích Kofoly. Ještě si dobře pamatuji, jak to před lety začalo kofolou skořicovou, kterou jsme tehdy s mou podobně zaměřenou sousedkou ze školní lavice gymnázia úporně sháněly po celých Pardubicích, než jsme ji objevily v zapadlé malé samoobsluze a poté se jí nemohly nabažit. Letos se to projevilo zase, s vánoční vanilkovou edicí. Vanilka patří k mým nejoblíbenějším vůním i chutím, a tak není divu, že jsem po ní obzvlášťě dychtila. ŘÍkala jsem si, že v Brně ji určitě seženu natotata, ale bohužel jsem se dost mýlila. Vanilková Kofola nebyla k sehnání ani ve velkém Tescu časně ráno, kde se můj přítel vytrvale stavoval cestou do práce, jen abych už dala pokoj. Když už to nevypadalo vůbec dobře, navštívila jsem stránky Kofoly, kde jsem zjisitla, od kdy do kdy se vanilková edice bude vyskytovat v tom kterém obchoďáku. 6.12. jsem zalarmovala mamku, která je ode mně více než 150 km daleko, aby to od 21.12. do 1.1. 2013 vytvrvale zkoušela v Penny Marketu a vzala mi ji tam. Další den jsem plánovala poprosit ještě svoji kamarádku, která tam pracuje, aby mi odložila nějaký ten karton bokem, ale co se nestalo. Na večerním nákupu v Intersparu jsem na ni narazila! Mylsím, že ten můj výraz musel stát za to! :D Ale čekání se vyplatilo, vanilková Kofola je opravdu skvělá, strašně moc mi chutná a tak se pro ni ještě určitě zkusím vypravit - jo a taky doufám, že na to máma nezapomněla! :D


Prosím o prominutí za pouhé dvě svíčky, ale fotila jsem to už dříve a do té doby měla článků zde na blogu ještě docela velkou zásobu, takže jsem tento posunula na dnešek.






Chlubit se vlastním peřím

17. prosince 2012 v 18:10 Mimo mísu
Zaslíbila jsem se milé Intuici, že jakmile Ludvík vymění peří, budu fotoinformovat! :D Takže, včera jsem přijela po pár dnech domů, a místo ježatého kuřátka, které jsem opouštěla, na mě čekal už krásný princ :) Ale zachytit ho v celé té jeho kráse, bylo opravdu o nervy, protože on se neustále vrtí! Ale snad to bude stačit. A to jsme se mu ještě posmívali, že je jak pískle - no co, říkala jsem mu, vždyť fénix byl taky popel, a kam to dotáhnul! Zdá se, že Ludvík se chtěl zbavit starého, a už se připravuje na nový rok.

Tak takhle vypadalo pelichání v rozpuku - sedíc na studeném radiátoru, šetříme! :D



Tahle fotka sem víceméně nepatří, ale prostě jsem se musela podělit - vidíte, že Ludvík okusuje sépiovou kost z vnější strany klece, i když je přidělaná vevnitř? :D

Na fusekli

:)

Na ruce

Pusa na přivítanou! :D


Práce modela je ták náročná!


A vtip na závěr

To nejlepší za rok 2012 - výběr vtípků

15. prosince 2012 v 8:00 Vtipy - všehochuť
...tak jenom něco málo, aby se neřeklo! :)









Emailové postřehy

13. prosince 2012 v 14:00 Mimo mísu
Dnes mám pro Vás zase jeden mírně netradiční příspěvek. Nazvala jsem ho "emailové postřehy," a kromě kresleného vtipu Vám zde dnes ukážu screeny toho, co se mi na emailu přihodilo, a co mě hrozně moc pobavilo - věřím, že Vás taky :) Můžete se v komentářích případně podělit o podobnou či stejnou zkušenost, budu ráda! Vánoční to sice není, ale aspoň si od toho trochu odpočineme, ne?

Postřeh 1 - NIKDY V ŽIVOTĚ!!!! :D

To jsem se takhle tuhle chtěla odhlásit z jedné nejmenované adresy, odkud jsem byla neustále spamována různými nabídkami na slevy a tak. Do obvyklého okýnka na odhlášení emailu jsem email zadala a hle, s jakou milou zprávou mě vyprovodili! :D No co jsem si to taky dovolila, že? Jsem to ale drzoun! :D


Postřeh 2 - Stěhování


Ten už je o dost milejší, ale je pravda, že v tu chvíli, co to na mě místo emailu vyskočilo, jsem zrovna nadšená nebyla :D Email dostával nový kabátek a nové funkce, a já se zrovna trefila do té chvilky, kdy to bylo v plném proudu. Zvláštní na tom celém je, že když to po nějaké době zmizelo, měla jsem tam pořád ten jeden starý email a ten nový se mi tam objevil zničeho nic až po několika dalších dnech, kde už ti stěhováci ani nebyli. Ale každopádně, hrozně mě to pobavilo a s novým emailem jsem spokojená, přišlo mi to roztomilé... :)


A samozřejmě vtip na závěr :)


Recyklace blogového pozadí

10. prosince 2012 v 12:13 Mimo mísu
Dneska mám pro Vás jednu neobyčejnost, kterou tady už asi ani neuvidíte, ale představte si, já jsem tvořila! :D

Nedávno jsem nakreslila obrázek svíčky s jabkem na šedém pozadí, které jsem si dala jako vánoční design na blog. Při pohledu na ty šedivé řady s oním obrázkem mě pak osvítil Bůh, který mi doporučil, abych letos neměla tolik náročné Vánoce!

Každým rokem se totiž kreslím se jmenovkami pro rodinu a přítele, upravuji je v počítači a pak teprve tisknu, stříhám a lepím na zabalené dárečky. Asi si umíte představit, že to dá docela práci, a to v době, kdy byste ji potřebovali vyvinout spíše na plnění vosích hnízd nebo nákup dárků. Sice jsem se každý rok pyšnila originálními jmenovkami každému na míru, hrozně mi to chválili, ale dnes jsem si řekla, dost. Času je rok od roku méně a navíc ještě vedu domácnost. Tak proč bych letos nemohla udělat jmenovky jednodušší?

Výsledek je takový, že jsem popadla obrázek na pozadí blogu, zmenšila jej a natiskla na několik stránek v různých počtech i velikostech. To jsem pak vystříhala, popsala ručně a přidala na již zabalené dárky :) Ještě plánuji změnit u obrázku pozadí, například na červené, aby se ty jmenovky přece jenom trochu lišily, ale ta šedá se mi tan líbí hodně, protože ji hodně lidí považuje za barvu chmurů a depek, a já chci dokázat, že tomu tak není a že může být klidně i na vánočním balíčku :)

A jak moje podomácku vyrobené jmenovky vypadají? Mám pro Vás dvě ukázky, jednou ve větším provedení a jednou v menším :)




A menší provedení, tedy jedna řada:



A nezapomeňte jíst touhle dobou hodně citrusů proti zimnímu nastydnutí! :D


Zubní paštika

6. prosince 2012 v 13:21 Vtipy - všehochuť
Tip na zaručeně originální vánoční dárek! Tahle blbinka mě tak zničehonic napadla, když jsem unaveně procházela mezi regály přelidněného nákupního centra. Hledala jsem tam nějakou dobrůtku pro čerstvě pětaosmdesátiletého dědu, a taky jsem musela skáknout do drogerie, no a znavený a mozek si zřejmě spojil kaviárovou pastu s Colgatem, a výsledek Vám dnes ku pobavení předkládám. Hezký a hlavně pohodvý čas adventu všem!


Na svatého Mikuláše

5. prosince 2012 v 10:00 Vtipy - všehochuť
Jestli si Vás, milí čtenáři, neodnesli čerti, tak mám pro Vás mikulášskou vtipovou nadílku :)




Ilustrování článku na Pozitivních novinách - po delší době

3. prosince 2012 v 0:06 Ilustrátorské počiny - Pozitivní noviny
Je to tak, Pozitivní noviny mají pauzu, což mě sice velmi bolí, jelikož mi tak moc chybí ilustrování textů, nicméně na jejich stránkách i tak naleznete denně pěknou porci kvalitních a vesměs pozitivních článků. Já sem dnes přikládám jeden, kdy jsem ilustrovala fejeton svého oblíbeného pozitivněnoviňáckého autora Egona Wienera, kterého tímto srdečně zdravím, čte-li tento článek! :) Jenom doufám, že předstávka na PN co nevidět skončí a já zase dostanu obrovskou nálož Egonových procítěných a trefných fejetonů!


H.


Egon Wiener: Máme se co učit aneb Co máme společného s Paříží
Píše se rok 1897. Dvacáté století je na dohled. Většinou to, co přijde z Paříže, je módní, světové. Světová výstava, móda, pokrok a vymoženosti moderní techniky. Konec 19. století. České listy starého Rakouska netrpělivě čekají na to, co hýbe Paříží. Konečně došla zpráva. Právě tam a je první. Ustaven byl klub stokilových s dovětkem vskutku originálním, že nás to vskutku radostí naplnilo, neboť byl již nejvyšší čas. Důkazem toho jest, že klub čítá již 45 řádných členů. První slavnostní banket ,,skýtal oku" mohutný a hrůzu vzbuzující pohled. Zde teprve mohl obyčejný smrtelník poznati svou mizernou nicotu. Prezidentem společnosti se stal největší tlouštík Francie, jednohlasně demokraticky zvolený M. Rubichon z Cogninu o váze 130 kilogramů. Zastupovat jej v naléhavých případech byl pověřen místopředseda M. Buquoi z Grenoblu o váze 105 kil.
Zaznamenáno bylo, a za zmínku stojí, že nebylo zas tolik tlouštíků, tak dobře rostlých Francouzů, aby jim bylo možno vyhovět v účasti v tak prestižním klubu. Spodním limitem váhy členů bylo 100 kilogramů. ,,Dva nehodní", kteří si chtěli pomocí do kapes nastrkaných kamenů ke svým 96 kilogramům dopomoci ku váze 100 kil, byli s posměškem z klubu zahnáni.
Kuchař společnosti, jistý Flomond, byl zaznamenám při svých 106 kilech jako mladý a velmi perspektivní opravňující k ,,nejlepším nadějím". Světová média monitorují děj pařížský mající tak blahodárný vliv na rozvoj celosvětové, moderní společnosti. Zaznamenala a do světa rozšířila zprávu o obsahu projevu páně předsedy spolku stokilových. Ten, vzdor svému humoru danému všem tlouštíkům, ,,á prióry" nešetřil záští a nenávistí k hubeným svým spoluobčanům francouzským. Závěrem této zprávy otištěné v těch nejprestižnějších denících své doby bylo konstatováno, že president i jeho zástupce přibyli během kongresu o 4 kila živé váhy. Což zas tak velký zázrak není. Dnes, v moderní době, sledování televizních programů s sebou nese rovněž konzumaci v nebývalé míře a následné přibírání na váze.
Získat do prestižního klubu stokilových nové přírůstky před víc jak sto lety v Paříži, v Liberci, Machníně, nebo v Jablonci byl problém. V podstatě nebyl čas se přejídat na rozdíl od dneška. Každým vynálezem ulehčujícím náš život jsme, přiznejme si - tlustší. Dnes by onen ,,prestižní pařížský klub" byla schopna postavit každá druhá - horní - dolní ves. Co s tím, si lámou hlavy povolanější, než ty naše.
U nás doma to chvíli vypadalo, že nikdy nebudu jíst, a to byl důvod k represím - vyřešilo se pohlavkem a hodinovým klečením v pokoji u zdi. Tak mě napadá, smí se ještě trestat zlobivé děti klečením? Nebo se tím moje maminka dopouštěla pohrdání mými lidskými právy dítěte…
Ahoj Brusele, Paříži, Moskvo, dnes si vážím svých 118 kil, a tím bych aspiroval ve francouzské prestižní komisi alespoň na místo v revizní komisi.
Exkluzivní ilustrace pro Pozitivní noviny: Hana Křivánková
Poprvé publikováno v Pozitivních novinách 22. 11. 2012