Říjen 2012

Kráska a zvíře

31. října 2012 v 17:51 Mimo mísu
Milí čtenáři,
protože nějak nestíháme a neslavíme Halloween, leč si uvědomujeme, že jsou mezi Vámi tací, kteří ano, tak jsem se k denšnímu dni rozhodla spolu se svým andulákem Ludvíkem nafotit fotky ala "Kráska a zvíře." Ta sice moc halloweenová není, ale já jsem se u ní jako malá bála, takže pro mne ano - a třeba i pro někoho z vás :) Ale pak jsem ještě našla v PC starý dubnový vtip k pálení čarodějnic, a ten tedy přidávám také jako více strašidelný :)
Přeji pěknou středu, ať už bubáckou nebo ne :)))
H.





Žabák invalida

29. října 2012 v 10:26 Vtipy - všehochuť
Čtenáři moji, docela mne zajímá, zda kvůli vám taky někdy v restauraci operovali žabáka a jak vám chutnal výsledek! :D Anebo, co si o žabích stehýnkách vůbec myslíte vy? Pište směle do komentářů!

Reportáž ze Dnů poezie 2012

25. října 2012 v 0:47 Mimo mísu
Milí čtenáři,
koukám, že je to tu víceméně samý vtípek, jak by to být mělo a tak jsem se rozhodla, že to pokazím :D Ale doufám, že to snesete. Rozhodla jsem se pro Vás připravit tu slíbenou reportáž ze Dnů poezie, ale přece jenom s trochout vtipu a nadhledu. Příjemné počtení! :)

Dny poezie se konají každým rokem v Broumově, pod vedením Věry Kopecké, tamější básnířky a fotografky, která je spolu se mnou členkou Východočeského střediska Obce spisovatelů. Probíhají pod záštitou Východočeského uměleckého maratonu, který zmíněné středisko pořádá každý podzim a letos proběhly už po třinácté. Přiznám se, že jsem z toho nešťastného čísla měla nejdřív docela obavy, ale ukázalo se, že zbytečné - byla jsem na Dnech poezie potřetí a zatím jsem si je užila asi nejlépe. K tomu dopomohl nejenom nabitý program, nabitější než v jiných letech, ale také fakt, že jsem si zde pořídila mnoho přátel, na které jsem se těšila a kteří mě opět v žádném ohledu nezklamali. A to, ať jde o Čechy, Moraváky, Poláky či Slováky.

Letos Dny poezie proběhly ve dnech 19. - 21. 10. , tedy o víkendu. V pátek odpoledne jsme se všichni shromáždili v kreslírně broumovského kláštera (doporučuji jej navštívit, nebo alespoň jeho překrásnou klidnou zahradu - ani já jsem ji letos nemohla nepoctít svým posezením na jedné z jejích laviček) a v 17: 00 SEČ začalo autorské čtení - respektive přednes poezie všech zúčastněných poetů pro broumovskou veřejnost (ale jako už tradičně jí bylo poskrovnu. Škoda)
Poté následoval přesun na broumovské letiště, ale nebojte se, neblbli jsme s letadly, nýbrž to letiště, tak to slouží jakožto klubovna, kde se každým rokem slézáme, a také ubytovna pro část účastníků (i já tam byla a zase se musela škrábat na palandu - škoda, že to nikdo nevyfotil, protože byste se popadali za břicho a od toho můj blog primárně existuje :D). Tam jsme povečeřeli výborný vepřový gulášek s povestnými šesti knedlíky (aj ja), který bohužel tamní kuchařka, než jsem stihla cokoliv namítnout, poněkud pokazila lžičkou tatarské omáčky, již mi PRDLA - musím to tak napsat - přímo doprostřed části s omáčkou. Ta tatarka mi tam vůbec nepasovala a když si vezmu, že jsem ten guláš jedla jenom asi dvě hodiny před spaním, plus tu tatarku, kterou mám jinak ráda, ale vůbec tam nešla, už asi chápu, proč jsem e v noci tak převalovala a bolelo mě bříško. Ale guláš samotný nešlo nepochválit, ať nerýpu :)
Pak následovala dílna. To je, že se zadá téma a vy na to složíte báseň, kterou následně přednesete. Je to fuška, ale v pátek večer po náročné dlouhé kodrcavé cestě autobusem je to ještě daleko náročnější. Dostali jsme za úkol napsat akrostich na slova Broumov, Broumovsko nebo Křinice (tamní víska) a když se to všechno po pár hodinách odrecitovalo, běžela jsem do jedné ze dvou LUXUSNÍCH (bez ironie, vždycky se tam těším! Ale zapomněla jsem si tam vzít foťák.) koupelen, aby mi nikdo nevyplácal vodu na umytí. Na mých prvních Dnech se to totiž stalo - v domnění, že je bojler bezedný, jsem stoupla pod sprchu, voda mi tekla krásně horká, ale ve chvíli, kdy jsem si namydlila hlavu, se tam dostal nějaký proud ze severního pólu a já to málem nerozdýchala!!! Ale to se letos naštěstí neopakovalo. Jenom nevím, jak to měli ostatní (vlastně asi spíše mělY - chlapi tam do sprchy nechoděj.), ale mají si na to myslet dřív, jako já :D To víte, já jsem vodní živel a zpocení z autobusu nešlo přežít.
I když se mi to ještě nikdy nestalo a do Broumova jsem si obezřetně, poučena z předchozích let sbalila teplé oblečení, ve kterém jsem přesto pravidelně mrzla, letos tam teploty překračovaly 20 stupňů a tak jsem byla v jednom kuse zpocená a bylo mi vedro a všechny kabáty, kozačky, sněhule!!! froté ponožky mi byly kompletně nanic. Byla jsem zpocená tak, že jsem se musela převlékat a Jaroslav Schnerch, dějepisář a češtinář z Prahy mi každý můj outfit vychvaloval do nebes, i když jsem na sobě měla zrovna pyžamo s králíčkem. Pouze po vypití dvou piv mi řekl, že jsem poněkud zpustla. Rozumějte, ty piva jsem měla já.
Druhý den byl nejnabitější. Snídaně, pak hned dílna. Tentokrát jsme si vybírali fotky, které připravila Věra Kopecká (i osobně nafotila) a šlo o portréty různých lidí, kteří ji zaujali a mezi nimiž bylo i pár účastníků Dnů poezie. Na mně zbyla fotka sličného jinocha, který vypadal jako princ z pohádky a zároveň skoro přesně jako můj chlap, takže jsem napsala značně erotickou báseň. Když budete chtít, tak publikuji! :D

Takhle jsem po ránu prosím skládala :)
Pak jsme mazali do plenéru. Naším úkolem bylo utvořit dvojice a sehnat si šátek (to pro mne nebyl problém, protože jsem si na ty tři dny vezla šátky 4) a zavazovat si navzájem oči a dělat, že jeden je fotograf a druhý zase jeho aparát. To jsme samozřejmě nedělal nikdo. Šátek jsem si přehodila kolem krku a spolu ve skupince s mým kamarádem Milošem, broumovským knihovníkem, mým strýcem Honzou, který mne doprovázel jako hudebník a Poláky Gwidonem a Wladkem se kochali krajinou a fotili. Bylo krásné počasí, teplíčko, jenom broumovské pestré stěny byly trochu nešťastně zahaleny v oparu, ale i tak jsme pořídili hezké snímky srnek, zlaté kukuřice, divočáčích stop, čůrajícího Honzy, bláta, myslivecké kazatelny a jiných zajímavých objektů. Mně nevyjímaje! :D Samozřejmě se s Vámi o tu krásnou krajinku podělím :) Vybírám foto svých "oblíbenců/ stromů solitérů, které fotím rok co rok :)

Cesta byla dlouhá, alespoň tak 4km, když jsme ji přežili, dostali jsme v bývalé základní škole v Broumově výborný oběd - řízky smažené na másle a brambory! Po včerejším večeru, kdy na letiště nedorazily zásoby piva a kdy nás byla většina nešťastných či vzteklých, jsme ty zásoby piva dostaly a tak jsme si k tomu řízečku každý jedno otevřel :) Byla to paráda. Nebo - zkuste si zapít guláš černým čajem!
Pak jsme šli 4km zase zpátky.
Když jsme se vrátili zpátky na letiště, na místo, kde se většina programu Dnů poezie odehrává, lilo to ze mě jako z čaroděje Mrakomora, když ho zabili. Liba Matysíková, hanácká básnířka a moje velká kumpánka, byť o pár generací starší než já, mi oznámila, že se za půl hodiny jede do polského Mieroszówa, že tam bude nějaká akce. Běžela jsem se převléknout, polila jsem se deodorantem s tím, že to zachráním a s mylným pocitem, že vypadám zase krásně nastoupila s ostatními do najatého mikrobusu. Cestou se mi udělalo, jako tradičně při cestování autem nebo autobusem nevolno, ale naštěstí jsem to zachránila cucavým "cukríkem," jak jsem se dozvěděla, že se slovensky poví bonbón. Cesta trvala necelou půlhodinku a pak jsme dorazili na místo, do Mieroszówa.
Tam bylo taky pěkně teplíčko, i když komíny čoudily jak divé a ten smrad mě krapet dráždil - cíťa na pohled, zkrátka. Mrkli jsme se na náměstí a pak už mazali na onu akci.

(tvářím se tak jak blb, ale všímejte si hlavně toho náměstí, prosím!) :D

A oč běželo? 10 let od smrti polského poety Wladyszlava Žurka (nemám "ž" s tečkou!). Usadili jsme se v malém sále, kde probíhala také vernisáž církevních obrazů a pak to vypuklo. Akce tak důstojná a slavnostní, že jsem si i ve své šifonové blůzce připadala jako bezdomovec, zapálení svíčky za zemřelého básníka, promítání dlouhého dokumentu o jeho životě (bohužel jsem nerozumněla ani slovo toho polského dialektu), proslovy starosty města, předsedů různých básnických polských klubů a nakonec i naše autorské česko-polsko-slovenské čtení. Dojatá předsedkyně něčeho důležitého, co jsem si nepřeložila. A také swingový doprovod!
Já jsem přednesla báseň o lásce. Neměla jsem s sebou nic, co by se na výročí smrti hodilo, ale Poláci tomu beztak nerozumněli a tleskali mi jako diví jenom proto, že jsem byla zdaleka nejmladší účastnice. Bohužel, jak jsem tak seděla a poslouchala ostatní, docházelo mi, že v Polsku si svých básníků hledí a sklízejí vavříny, Věra Kopecká od nich obdržela nádhernou kytici. U nás to takové ani zdaleka není. A možná bude ještě hůře...
Bohužel jsem o téhle slavnostní události neměla ani tušení a tak jsem neuvědomila strýce, aby si s sebou přivezl nějaké jiné oblečení, než kratasy, pohorky, jedno propocené tričko, kšiltovku a ledvinku, takže takhle na tuto akci jako jediný i dorazil. Bohužel to nebylo to, čím mi trochu pokazil ten pěkný večer - je posedlý metanolovou kauzou. Nastala doba, kdy jsme se po programu vrhli na raut a strýc si vzal jenom červené víno. Pak už tam byly jenom nějaké dva mošty, jablečný a nějaký ovocný - pravda, voněly podivně, ale on to odmítal pít s tím, že to je určitě alkohol a rovnou ten nebezpečný. Když viděl, že to piju já, s letmým úsměvem pronesl "Tak doufejme, že ti nic nebude." Pustila jsem se do něj jako vosa do medu a poměrně rázně ho upozornila, že těmihle kecy to akorát celé kazí. On si to nedal vymluvit a nenapil se - sice udělal dobře, protože ten mošt stál za bačkoru a voněl jako parfumerie, ale bylo mi líto, že si tohle v těch kratasech ještě vůbec dovolí, byť se za ten oděv omlouval pořadatelům. Doma jsem nad tím brečela a svěřila se mamce, ale nakonec jsme se tomu ještě společně zasmály. Inu, s odstupem času nikdy nic není tak hrozné.

Nejvíc mě na Dnech poezie inspirovala jejich tradiční účastnice, paní Halina Kuropatnicka - Salamon. Je to úžasná poslká básnířka, hlavně pro děti, stará dáma, která je slepá a svoje básně tam píše takovou mašinkou na brailovo písmo. Má stejné iniciály jako já! :))))
Je to neuvěřitelně silná a inspirující osobnost, o které se tam skládaly básně. Má u sebe svou oficiální opatrovinici, krásnou dámu, která měla každý nehet nalakovaný jinak a byla vtipná a veselá :) Foto z Googlu:


Hostem letošních Dnů poezie byl vietnamský básník Lam Quanq My, který svou poezii přednášel zpěvem a bylo to opravdu nádherné. Když pěl, cítila jsem se jako pod palmami, nebo aspoň ve své oblíbené čajovně. Na fotce se mnou (kamarád Karel to okomentoval: "tak sis tam i podala ruku s Dalajlámou.")


přednes veršů v Mieroszówě
Já jsem se tam ovšem napila. :D Měla jsem sklenku červeného, ze slušnosti, protiže červené nepiju a vůbec mi nesedlo. Zajídala jsem to koblížky a jinými dobrotami z rautu, ale nakonec jsem se nechala přemluvit ještě na jednu sklenku, po které jsem hned nastoupila do mikrobusu na zpáteční cestu. Opravdu jsem myslela, že budu zvracet a žaludek se mi dával do pořádku ještě toto úterý, ale vydržela jsem to a autobus zůstal čistý :) Pak jsem to zajedla trochou guláše a zapila Birellem a bylo to lepší, i když jsem si po návratu v neděli musela dát coca-colu, aby se mi to trochu zklidnilo. Už jsem jak náš děda...
Večer jsme hráli na kytaru (já tedy přímo ne, ale hrál můj strýc a ostatní) a zpívalo se. Bardzo fajny kolektyw! Já jsem se svou nevolností odpadla poměrně brzo, ale o songy jsem ochuzena nebyla, protože hudba hrála až do horních pater letištní ubytovny :)

Honza zpívá a šifonová blůzka v pozadí trpí s Birellem, protože Gambrinus došel. Vedle mě Jerzy, milý Polák, který se mnou za celý víkend nepromlvuil, ale vytrvale mi kupoval pivo.


Druhý den ráno jsem měla šílenou hrůzu z toho, že se nedostaneme domů. Z Broumova do Pardubic a kamkoliv jinam je v neděli ještě blbší spojení než normálně a Libuška Matysíková jezdí domů na Hanou 5 a půl hodiny. Taky si s ebou vozí pravidelně sklenici medu, kterou dává tomu, kdo ji autem vezme na broumovské nádraží (a že je o ni vždycky pranice.) My jsme med, ani nic podobného neměli, ale nakonec za námi SÁM přišel Petr Musílek, chotěbořský autor, který nás svým autem svezl do Jaroměře, odkud jsme se už vlakem dostali do Pardubic. Byli jsme doma tak brzo, že to rozhodně nebylo večer, jak jsem mamku strašila a ona ještě neměla ani hotový oběd.

Ale bylo to krásné.

Každým rokem jezdím a za rok jedu zase.

Doufám, že jsem Vám přiblížila dění Dnů poezie a že jste se na ně vrátili na chvilku se mnou, i když jste tam ani nebyli. Pro Vaši kompletní informaci Vám nabízím ještě reportáž z těch loňských, kterou jsem napsala i nafotila a které je, narozdíl od této, čistě seriozní! http://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2011110004

Děkuji za přečtení, milí čtenáři.

Mějte hezký den!

Hanka


Za fotky děkuji Zdence a Ivanovi Lacikovým!

Uchazeč o práci

24. října 2012 v 0:06 Vtipy - všehochuť
Že je nezaměstnanost stále hojná si všimli i koňští pracanti!


Má pod čepicí

21. října 2012 v 13:30 Vtipy - všehochuť
Zdravím Vás po návratu ze Dnů poezie z Broumova, už se mi po Vás stýskalo! :) Určitě pro Vás připravím zase nějakou kratší nafocenou reportáž! Přivezla jsem si spoustu zážitků a užila spoustu legrace, no, zkusím se o tom v té seriozní reportíži i tak zmínit :D

A dnes po nutné odmlce tedy další vtípek:




Hádanka

10. října 2012 v 10:15 Vtipy - všehochuť
Tak hádejte, moji milí - je to snadné a prsaté! :D Co to je?



Zdravíme z nového bytu!

4. října 2012 v 14:07 Mimo mísu
Abych uvedla na pravou míru, proč jsem v uplynulých dnech a snad i týdnech přidávala článků jenom pomálu, a stjeně pomálu navštěvovala své oblíbené blogy, tak už Vám snad konečně můžu prozradit, že jsem se stěhovala z Pardubic do nového bytu v Brně-Chrlicích :) Nyní už bych měla mít naštěstí více času, tak snad Vás ještě stihnu oběhat! :)

Když jsem přemýšlela, co Vám nakreslit jako vtípek ku stěhování a novým bytům, vzpomněla jsem si na jeden ze svých prvních vtípků, který jsem vytvořila asi v patnácti letech a který vyšel v Pardubickém Deníku. Zapátrala jsem v počítači, jestli ho náhodou nemám oskenovaný a skutečně jsem ho našla, takže se kromě fotek, kde se s Ludvískem zabydlujeme v novém, s Vámi podělím vlasntě i o takovou malou specialitku :) I když už bohužel dnes, po všech těch letech nevím, co jsem tím chtěla vlastně vůbec říci :D Pište svoje nápady, kdoví, na co přijdeme!

Doufám, že Vám nebude vadit, že jsou to fotky pouze mobilní a bez úprav - bohužel, stále tady nemám všechny potřebné programy na úpravu obrázků, což mě štve hlavně proto, že nemůžu dodělat již hotové vtípky.

Ale snad to snesete :)

Přeji Vám krásný začátek října plný pohody a radosti!

Háňa

Začněme tedy výhledem z oken bytu na západ slunce nad Brnem :)



A teď už ten slíbený Ludvík - dlouho jste ho neviděli, tak se podívejte, jak mu to sluší před velikou fotografií na zdi (a během podzimního pelichání)




A slíbený starý vtip: