Ivan Kraus - Redakce

2. června 2012 v 0:06 |  Ilustrátorské počiny - Pozitivní noviny
Povídka Ivana Krause REDAKCE, která vyšla 1.června na Pozitivních novinách a již jsem měla tu čest ilustrovat :)

Když se Jan s Kateřinou jednoho dne rozhodli vydávat vlastní časopis, usídlili se v koupelně.
Ostatní sourozenci a rodiče neměli nic proti vzniku nového časopisu, avšak jejich pochopení mizelo, kdykoli si chtěli umýt ruce. Jednou chtěl Michael jít do koupelny a když si přečetl na dveřích koupelny nápis NEVSTUPOVAT - REDAKČNÍ PORADA, počkal si na oba novináře v hale. Tam jim dal najevo, že zasedání je ilegální a že navíc narušuje hygienické potřeby členů rodiny. Když i otec, který se vrátil ze skutečné redakce, narazil na oznámení NERUŠIT - SCHVALOVÁNÍ PŘÍSPĚVKU a Eliška se rozčilovala půl hodiny v čekárně, protože v koupelně právě probíhala UZÁVĚRKA nového čísla a Kateřina tam předčítala Janovi fejeton o příchodu jara, uznali tvůrci časopisu, že místo je pro jejich práci poněkud nevhodné, a přestěhovali se do pokoje, pod stůl.
Trvalo nějaký čas, než jsme si na nové sídlo redakce zvykli. Občas se stávalo, že někdo z nás seděl a nechtěně do některého z redaktorů kopl nebo neúmyslně šlápl na čerstvý článek. V takových chvílích docházelo k hlasitým protestům obou redaktorů.
Také známí, kteří přicházeli na návštěvu, byli překvapeni, když se zpod stolu ozval náhlý výkřik, protože netušili, že právě kopli některého redaktora do hlavy.
Správce, který si přišel pohovořit s otcem o úklidu sklepa, byl překvapen že slyšel v pokoji trpaslíky, kteří šeptem recitovali verše. Otec to chtěl později správci vysvětlit, ale matka byla proti. Správce prý moc nečte, a tak mu ta trocha poezie jen prospěje. Aby nedocházelo ke zbytečným nedorozuměním, varovali jsme raději všechny další návštěvy už předem.
Porady redaktorů bývaly vždy velmi bouřlivé.
K prvým ostřejším rozporům došlo kvůli názvu časopisu.
Jeho prvé číslo se jmenovalo KATHON. Ale už před uzávěrkou druhého čísla došlo ke sporu. Jan se jmenoval šéfredaktorem a když mladší sestra přijala funkci sekretářky a pomocné redaktorky, oznámil jí, že časopis bude mít nový název HONKAT. Kateřina protestovala proti změně, nejen kvůli sobě, ale i kvůli čtenářům, jejichž počet nebyl závratný, ale Jan na svém rozhodnutí trval. Zdůvodnil je svou novou funkcí a tím, že nový název je i pro čtenáře přijatelnější. Když sestra namítla, že KATHON zní zrovna tak dobře, jako HONKAT, reagoval šéfredaktor impulzivně a dal kolegyni pohlavek. Narušil tím běžné zvyklosti novinářské spolupráce. Křik mladé sekretářky přivolal z kuchyně matku, která vnikla do redakce a přetáhla šéfredaktora vlhkou utěrkou. Kateřina však byla velmi přizpůsobivá, a tak došlo nakonec k přejmenování časopisu. V úvodníku dalšího čísla šéfredaktor upozornil čtenáře na změnu názvu. Psal, že nový titul je výsledkem plodné debaty redakčního kolektivu, který dospěl k jednomyslnému rozhodnutí. Zároveň zvýšil nenápadně cenu výtisku z jedné koruny na dvě a odůvodnil to poznámkou, psanou
velmi drobným písmem: rostoucími náklady na papír a psací potřeby.
Časopis byl původně týdeník. Později se změnil ve čtrnáctideník a nakonec se z něho stal občasník. Na titulní straně se objevila tato informace: VYCHÁZÍ VŽDYCKY, KDYŽ JSOU PRACHY. Kateřina protestovala proti formulaci, kterou považovala za nevhodnou. Teprve když jí bratr obvinil z nedostatečného smyslu pro humor a vysvětlil jí, že je to míněno jako vtip, souhlasila. Ale jen pod podmínkou, že na poslední straně listu bude i další poznámka.
NÁZORY ŠÉFREDAKTORA NEODPOVÍDAJÍ VŽDY NÁZORůM OSTATNÍCH ČLENů REDAKCE. Po delší bouřlivé poradě, která měla za následek rozlití otcovy kávy, šéfredaktor sice souhlasil, ale pod podmínkou, že časopis bude obsahovat i následující oznámení:
ŠÉFREDAKTOR SI VYHRAZUJE PRÁVO PSÁT, CO CHCE. I KDYŽ REDAKTOŘI
S NÍM NESOUHLASÍ.
V dalším čísle se objevila postupně tato upozornění:
REDAKTORKA NERUČÍ ZA NÁZORY ŠÉFREDAKTORA, KTERÉ JSOU OTIŠTĚNY
V TOMTO ČASOPISE. ODPOVĚDNÝ ŠÉFREDAKTOR NEZODPOVÍDÁ ZA BLBOSTI, KTERÉ SI MYSLÍ SEKRETÁŘKA. ŠÉFREDAKTOR RUČÍ JEN ZA TO, CO SÁM NAPÍŠE. NÁVŠTĚVA REDAKCE JEN PO DOHODĚ SE SEKRETÁŘKOU, KTERÁ JI OHLÁSÍ ŠÉFREDAKTOROVI, KTERÝ SDĚLÍ SEKRETÁŘCE, NA KOHO MÁ ČAS. REDAKTORKA NENÍ ODPOVĚDNÁ ZA GRAMATICKÉ CHYBY ŠÉFREDAKTORA, KDYŽ SI TENTO NENECHÁ ŘÍCT.
Čím déle poněkud ilegální časopis v podzemí vycházel, tím více v něm bylo poznámek, v nichž si oba spolupracovníci vymiňovali, kdo z nich za co je, nebo není zodpovědný.
Zároveň se zmenšoval počet článků a informací.
Došlo také ke protestům čtenářů. Michael upozornil redaktory na to, že se ve fejetonu o psech dopustili gramatické chyby.
Šéfredaktor časopisu se mu za to pomstil tím, že o něm v příštím čísle napsal, že je Zrzoun. Michael odhrnul ubrus a vnikl do redakce, kde fyzicky napadl šéfredaktora. Zároveň mu zabavil nový článek s titulem Hlava zrzavá. Ve zvláštním večerním čísle, které vyšlo hned po večeři, popsali pracovníci časopisu celou aféru. Oznámili všem pěti čtenářům, že se nemíní podřídit ani násilí, ani rodinné cenzuře.
Přes svou aktuálnost však časopis vycházel nepravidelně a čím dál méně, až jednoho dne zanikl docela.
V závěrečném fejetonu, s názvem OTEVŘENÝ DOPIS napsala redaktorka, že důvody zániku periodika jsou hlavně ekonomické. Sdělila čtenářům, že bratr počítal s abonenty, kteří by mu svým předplatným umožnili posléze koupi tranzistorového rádia.
Šéfredaktor si přečetl OTEVŘENÝ DOPIS, s jehož obsahem naprosto nesouhlasil. A protože se nechtěl zdržovat psaním dalšího dopisu, dal svůj nesouhlas najevo fyzicky.
Na štěstí se zrovna v tu chvíli vracel ze školy jeden ze silnějších čtenářů Michael. Když uviděl, jak šéfredaktor vleče svou kolegyni za vlasy po zemi, ihned zakročil.
Ačkoli časopis neměl dlouhé trvání a vycházel jen v omezeném nákladu, jsem přesvědčen, že byl v dějinách světového žurnalismu naprosto ojedinělý.
Nevím totiž o žádném jiném, který by vycházel pod stolem.







Ivan Kraus
Udělej mi tichoučko!
Vydalo nakladatelství Academia, rok 2003


Odkaz na stránku na Pozitivních novinách zde: http://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2012060002
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 DRAK DRAK | Web | 3. června 2012 v 10:02 | Reagovat

:-)

2 Ivet Ivet | Web | 3. června 2012 v 20:16 | Reagovat

Tak Hani takovouhle redakci jste měli? :-) To by vůbec nebylo špatné, dělala bych vám tam...přepisovače textů, mám 340uhozů za minutu, to by šlo ne? :-D

3 Včelka Včelka | E-mail | Web | 3. června 2012 v 20:21 | Reagovat

My jsme si na druhym stupni vymysleli, že budeme psát školní časopis :-D (já měla být mimo jiné fotograf :-D ) mno a nakonec jsme nevydali ani to první číslo, ale měli jsme dokonce připravenej rozhovor s basketbalistou hrajícím za naše město :-D (P.S jsme docela dobří, letos jsme dosáhli medaile v nejvyšší české soutěži)

4 Včelka Včelka | E-mail | Web | 3. června 2012 v 20:21 | Reagovat

:-D  :-D

5 mammo mammo | Web | 3. června 2012 v 20:27 | Reagovat

[2]: Ivet, to my ne, ale Krausovi :-) Je to povídka Ivana Krause, kterou jsem ilustrovala :-)
No a 340, to je slušnej výkon!!! Kamarádka má o stovku méně a vzali ji na soudní zapisovatelku. A Ty jsi proti ní kanón! :-) Já mám štěstí, že to po nás na škole nechtěli. Jasně, učili jsme se psát všemi deseti, ale nikdo nám to nikdy neměřil. Tam se na ty počítače spíš kašlalo, důležitá byla angličtina. Naštěstí. Mně to totiž moc nešlo :-(
My jsme na ZŠ školní časopis měli a vydávali, ale už to byla lety prověřená tradice, navíc pod vedením učitelky. Jsem si jistá, že sami bychom to taky nerozjeli :-D  Ale holkám se povedlo odchytit Josefa Pejchala a udělat s ním so toho časopisu rozhovor! :-)
No vidíš to, já basket moc nesleduju, ale medaile je velký úspěch! :-)

6 Ivet Ivet | 3. června 2012 v 20:40 | Reagovat

[5]: To já vím, že vy nééé..., ale účastna jsi byla coby ilustrátorka, takže - jo!
Já jsem byla "jen" v redakci podnikového časopisu, ale to bylo ještě v době bez PC - radši tě tím nebudu strašit, ale neboj je mi "jen" půl století!-:)))

7 Ivet Ivet | 3. června 2012 v 20:41 | Reagovat

...ten basket patřil už Včelce, že? :-D

Jak se má Ludva,naše Pepička zase strašně pelichá, řekla bych že pelichá pořád - není to divné? Že by to bylo tím, že ženské pelichají více? :-D  :-D

8 mammo mammo | Web | 3. června 2012 v 20:52 | Reagovat

[6]: Tak v tomhle případě ano - na chvíli jsem se tam přenesla také a byla to veliká legrace :-) Rodinné povídky bratří Krausobých mám ve velké oblibě. :-)
Ano, ten basket byl pro Včelku - asi jsem zapomněla kliknout na "reagovat." :-( No, snad si to nějak přeberete, ještě tady není tolik komentářů, aby se v nich dalo ztratit :-)
Ludvík se má dobře - ale též mění peříčka, takže je od toho děsný nepořádek...Doufám, že nebude taky pelichat pořád, vysavač není zrovna můj nejbolíbenější nástroj! Během týdne chci zajít do zverimexu a koupit tak takový malý pytlíček, stojí cca 12Kč, na přepeřování, aby to proběhlo zdravě a zároveň to neprobíhalo tolik :-D Sype se toho troška denně do krmení a našemu Toníkovi, předešlému andulákovi, to strašněv pomáhalo. Ale naštěstí taky nepelochat často, takže ona to asi opravdu bude výsada  dam :-)

9 Ivet Ivet | 3. června 2012 v 21:07 | Reagovat

[8]: Pytlíček sypu a ... nic, je to její výsadou takřka měsíční, že by měla "ženské dny?" :-) tímto způsobem??
Také její klování nepřestává, sakra to je ale nějaká divoká samice, a já tak chtěla Ludvíka! Příště už k chovatelce nepůjdu!

10 mammo mammo | Web | 3. června 2012 v 21:39 | Reagovat

[9]: To mi ani neříkej, teď se to budu bát koupit, protože to na Ludvu třeba taky nezabere! :-( 8-O
S Luvíkem by sis nepomohla, ten má taky svoje dny - dost často :-D Dneska na nás zase celý den dělal nálety...Taková klimatizace zadarmo! :-D
Vidíš, a já si původně andulku od chovatele vzít chtěla. Bylo mi řečeno, že jsou přítulnější, zvyklejší na lidi, rychleji se ochočí, oproti těm zverimexovým...takže ono, koukám, na tom nezáleží. Nakonec mě stejně zaujal Ludvík ve zverimexu a jsem za něj ráda - kdoví, třeba se to ještě odnaučí :-)

11 Včelka Včelka | E-mail | Web | 3. června 2012 v 22:06 | Reagovat

[8]: Darth Hoover :D :D :D

12 mammo mammo | Web | 3. června 2012 v 22:11 | Reagovat

[11]: Kdé?! :-D  :-D

13 Ivet Ivet | 4. června 2012 v 19:38 | Reagovat

[10]: Jen Ludvíkovi vitamíny na pelichání kup - každý jedinec je jiný, i ptačí!-:)
Já jsem Hani první andulku koupila ve Zverimexu a byla lepší po všech stránkách, takže jsem poučena! ;-)

14 mammo mammo | Web | 5. června 2012 v 6:06 | Reagovat

[13]: Ono to asi bude jako u lidí - taky kolikrát narazíš na blbce, ať je odkudkoli :-D

Vitamínky koupím, snad nám Ludvík nevybouchne jako ten ptáček ve Shrekovi :-D

15 Včelka Včelka | E-mail | Web | 5. června 2012 v 23:43 | Reagovat

[12]: Přímo tady :-D

16 mammo mammo | Web | 6. června 2012 v 0:08 | Reagovat

[15]: Ajó! No vidíš, zas bych to mohla vytáhnout, když už mi to konečně docvaklo! :-D

17 Scarpe Hogan Scarpe Hogan | E-mail | Web | 27. října 2012 v 7:33 | Reagovat

yeah,I like your article,this is very useful for me. By watching this article word by word and sentence by sentence, my heart can’t be calm in long time, shocking!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama